Ahojte všichni!!!
Tenhle článek je pro vás na uvítanou, ale zároveň se vám
představím a nakreslím vám v rychlých črtech svůj život.
Takže pro začátek bych vám měla asi říct, jak se vlastně
jmenuji. Velké odhalení…
Takže nic
velkolepého. Typické české jméno. A ne snad? Určitě znáte Krkonošské pohádky.
„Kubo, Anče, hajnej!“ Nebo pohádku Čert ví proč. Z ní mi bohužel, pak
často říkali: „Anička kozí nožička.“ Úplně jsem to nesnášela.
Už
v osmém měsíci jsem dělala v bříšku mámy neplechu a chtěla jsem
prostě ven. Až nás sanitka odvezla do nemocnice, kde jsem strávila měsíc
v inkubátoru.
Byla jsem, tak strašně malá a drobná, že mi málem rodiče
museli kupovat oblečky pro panenky.
Nebojte, rychle jsem, vyrostla
a nedávno jsem oslavila svoje 16. narozeniny. I Přesto, jak mladá jsem, si
někteří lidé myslí, že my je jednou tolik. 32? Ne!!!
Často se mě lidi ptají, kde jsem k umění přišla.
Narodila jsem se s tím a opravdu ve třech letech jsem už kreslila,
neustále vytahovala tužky, pastelky, barvy… Takhle se zrodila moje vášeň
k umění.
Jako malá jsem si ráda hrála na zahradě. Táta měl psa, který
nebyl příliš kamarádský. Já si s ním chtěla hrát, tak jsem vzala jeho
míček, protože jsem si s ním chtěla házet. Vhrnul se na mě a ošklivě mě
pokousal na pravé ruce. Do teď na ní mám jizvu.
Celý své
dětství jsem strašně milovala koně. Kreslila jsem koně, všude jsem lepila jen
plagáty o koních, četla jsem knížky jen o koních a dokonce jsem na koních i pár
let jezdila. No, ale, jak se všechno jednou omrzí, jako například růžová, tak
se mi i koně vzdálili a už mě to potom prostě nebavilo.
Jestli opravdu jsem na něčem závislá, tak je to čokoláda.
Miluju jakoukoli čokoládu, ať hořkou, mléčnou, oříškovou… Prostě bez čokolády,
jako bych nežila. Čokoláda mi nejen dává energii, pomáhá se mi soustředit,
dávám se jí před testy, nebo když se fakt na něco musím dobře naučit. A kdo
říká, že se po čokoládě tloustne, no a? Vyběhat ji můžu přeci vždy. Ale jestli
nejsem na něco pyšná, tak na to, že jsem milovník kávy.
Když se zaměřím na svůj volný čas a zábavu, tak mám plno
koníčků. Tady jsou některé z nich.
Ve škole mě bavily předměty: čeština, výtvarná výchova,
dějepis, zeměpis a nejvíc, co jsem po celou základku nenáviděla a úplný horor,
byla matematika.
Nikdy jsem jí nechápala, i když jsem sebevíc chtěla, nebavila mě a pořád jsem
si kladla otázku: „K čemu my tyhle hlouposti budou?“ No a matikář mi odpověděl:
„V životě nevím, ale tady, abys minimálně prošla.“ Mě ostatní předměty fakt šli
samy, ale v matice jsem se vždy nadřela. Takže klobouk dolů před těmi,
komu matika jde.
deváté třídě mě čekalo rozhodování a volba střední školy. Já
jsem vtom měla úplně jasno. Hlásila jsem se na střední filmovou školu na
grafiku a design a pak na střední uměleckoprůmyslovou na užitou malbu.
Přijímačky a talentové zkoušky jsem úspěšně zvládla a nakonec jsem byla přijata
na obě školy. Bylo těžké rozhodování, kam spíš, ale nakonec zvítězila umprumka,
protože jsem o té škole vždycky snila a jsou ve mně více, umělečtější pudy.
Takže už za pár dní ze mě bude středoškolačka.
A poslední důležité datum 30.8, kdy jsem založila tenhle blog a tím končí draw my life. Blog bude čistě o umění. Protože
to tvoří můj život. Věnuji se tomu 12 let. Naplňuje mě to, jako nic jiného a
baví mě to. Doufám, že se vám blog bude líbit a budete spokojení.
Já se omlouvám za kvalitu obrázků, vůbec nešlo o to,
abych vytvářela umělecká díla, opravdu šlo o pětiminutovky maximálně desetiminutovky.
Šlo jen o to, aby to tenhle článek trochu oživilo, aby to nebyl jen holý text a
bylo to pro vás o trochu zajímavější.
Používala jsem černý fix, pastelky colorpeps. Zvládne to opravdu každý.
Nic na tom není. Klidně si to zkuste vy
sami, načrtnout si vy sami svůj život, jak by jste ho popsali a nakreslili vy
sami a klidně my můžete obrázky posílat do komentářů. Fakt jsem to ze začátku
chtěla pojmout jednodušší formou a ne sem hned dávat svoje portréty a tak, ale
nebojte i toho se dočkáte. To by bylo už všechno. Užívejte si ještě poslední
dny prázdnin a mějte se krásně.
